Na motorce kolem Polska - příběh lemovaný anděly (část 1)

Myšlenka projet Polsko na motorce se v mé hlavě zrodila o několik let dříve. Dlouho ležela v šuplíku, hlavně kvůli nedostatku času. Když se však naskytla první příležitost, jak si tento sen splnit, dlouho jsem neváhal a s chutí se vydal uskutečnit svůj cíl: Na motorce kolem Polska 2021. Nedostatek času už nebyl překážkou, objevila se jiná - nedostatek financí. Věděl jsem však, že pokud ne teď, budu muset tyto plány opět o několik let odložit. Bylo přirozené, že jsem se obrátil o pomoc na motorkářské bratrstvo, ale jak se ukázalo, byl to velmi špatný nápad a komunita, která by mi měla nejlépe rozumět, málem vedla ke zrušení celé výpravy hned na začátku. Tohle bude vyprávění o cestě na motorce, dobrodružství, zdraví, krásách Polska, ale především o lidech, které jsem na své cestě potkal a které jsem právě tehdy potřeboval nejvíc. Ale postupně...

Přípravy, cíl, nenávist, rozhodnutí skončit

Poté, co jsem se rozhodl postavit se této výzvě, jsem začal plánovat trasu. Rozdělil jsem si ji na dny, udělal si mapy, naplánoval, ve kterých oblastech budu každý den končit, abych si tam mohl hledat ubytování. Mým cílem bylo ukázat, že Polsko je krásná země, máme řeky, jezera, moře, hory, údolí, kotliny, lesy, pole atd. Chtěl jsem to také spojit s přenocováním u motorkářů. Cílem tohoto projektu bylo také od začátku vytvořit mapy, GPS stopy, seznam míst, kde jsem přenocoval, atd. To vše proto, abychom ostatním usnadnili plánování takové cesty. Chtěl jsem mít hotový produkt, který bude snadno zpracovatelný a přístupný. Založil jsem si tedy profil na Facebooku (www.facebook.com/mdp2021), nahrál fotky plánované trasy a navrhl logo. Zbýval jediný problém - kde na to vzít peníze?

Přišel jsem s nápadem založit stránku pro sbírku na jednom z internetových portálů. Ne proto, že bych chtěl cestovat po Polsku na cizí účet, ale protože jsem na to neměl peníze. Ale chtěl jsem být férový k sobě i ostatním a nepodpořit sbírku na nemocné dítě nebo charitu. Tohle mi poradili lidé, kteří tímto způsobem vybírali peníze na své projekty - "Napište, že vybíráte peníze pro dítě, lidé určitě přispějí, vy si vezmete, co potřebujete na náklady na cestu, a případný přebytek darujete. Budete mít peníze, budete působit jako dobrý samaritán, sklidíte potlesk za pomoc a všichni budou spokojeni." Tedy ne všichni, protože takové promyšlené schovávání se za cizí neštěstí považuji za krajně cynické. Raději jsem psal otevřeně, žádal o pomoc a přirozeně mi přišlo, že nejlepší je požádat o pomoc motorkáře. Jak jsem si myslel, tak jsem udělal a napsal jsem příspěvek do několika skupin na Facebooku:

Tohoto kroku jsem velmi rychle litoval. Přestože jsem se zmínil pouze o fundraisingové akci, v poslední větě došlo k příslovečnému přehození výhybky a v myslích drtivé většiny čtenářů se tak zcela vymazalo to, o co jsem předtím žádal: žádost o místa na trase přátelská k motorkářům, nahlédnutí na fanouškovskou stránku s popisem trasy a podpora realizace snu lajkováním, sdílením nebo účastí na akci. Výsledkem byly tu a tam negativní komentáře, tedy stále oblíbenější forma nenávistných projevů. Rozhodl jsem se, že na každou z nich zdvořile odpovím. Celá bitva trvala tři dny a níže uvádím jen několik příspěvků.

Respektuji právo každého na vlastní názor, psal jsem to mnohokrát v odpovědích na komentáře. Lidé, kteří mě neznají, ani mou osobní či profesní situaci, mi dávají zlaté rady a dívají se na ně pouze prizmatem svých zkušeností, činů a životní situace. Co mě však zaráží, je míra životní frustrace lidí, kteří s velkou lehkostí a neskrývaným uspokojením vylijí kýbl pomluv na hlavu člověka, který využije legitimní příležitosti zorganizovat sbírku. Jaký je účel takových komentářů? Pokud mě měly odradit od dosažení mého cíle, pak se jim to podařilo, protože po třech dnech snažení moje motivace klesla na nulu a já se rozhodl myšlenku opustit. Netajím se tím, že to bylo poprvé, co jsem byl vystaven takovému množství nenávisti na internetu, se kterou jsem se prostě nedokázal vyrovnat a byl jsem psychicky velmi "znechucen".

Nové otevření

Stejně jako v jakémkoli prostředí nebo situaci nelze samozřejmě zobecňovat. Mezi hecováním zazněla i slova podpory, některá dokonce obhajoby a motivace. V houšti kritiky mi zpočátku unikaly, protože mi připadaly tak samozřejmé, a soustředil jsem se hlavně na negativní aspekty. Po první fázi rezignace, kdy jsem se chystal oznámit, že se projekt neuskuteční, jsem dostal několik velmi pozitivních soukromých zpráv se slovy podpory a pozváním na přespání. Nemohu zastírat, že mi umožnily znovu získat víru, že by to mohlo fungovat, a byl jsem nějak neobvykle klidný, co se týče peněz. V jednu chvíli jsem si řekl: "Ale ne, Bratku! Nikdo nemá právo brát ti tvoje sny. Jestli se na to takhle chystají, bude výprava bohatá, jinými slovy taková, že budou všichni závidět!". Připravil jsem profesionální sponzorskou nabídku a přistoupil k ní. Rozeslal jsem desítky e-mailů mimo jiné výrobcům motorkářského oblečení, motorkářských pomůcek, termoprádla, přileb, ale i novinám, televizi, motorkářským pořadům, motorkářským časopisům a portálům, tiskárnám, státním koncernům atd. Když jsem nedostal odpověď, zavolal jsem. Jednou ze společností, které kladně reagovaly na můj návrh na spolupráci, byla Modeka. Neskrývám, že jsem velkým fanouškem této značky už léta, takže mě taková zpráva ještě více motivovala k tomu, abych pokračoval.

Čas plynul a začalo spolupracovat více společností. Poskytl jsem několik rozhovorů, vystoupil v několika televizních stanicích a získal si přízeň. Než jsem se nadál, vybral jsem také potřebnou částku. Začalo mi docházet, že to za ten boj stojí a že to, co si myslí ostatní, není o mně, o mé hodnotě nebo o kvalitě projektu, ale pouze o nich.

Vybavil jsem se technikou - kamerami, mikrofony, gripy, diktafony, protože jsem se dohodl, že se 8 epizod z expedice objeví v jednom z motoristických pořadů. Když se vše začalo dařit, byl jsem dva dny před začátkem, zdálo se, že je vše hotové do posledního puntíku, rozhodl jsem se ještě potvrdit tyto e-mailové dohody, protože se konaly téměř dva měsíce předem. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to, co bylo napsáno, už neplatí prostě proto, že se mi už dlouho neozvali. Pro mě byla věc jasná - stanovil jsem rozsah, všechny technické aspekty, formu, množství a toho jsem se držel. Rozhodl jsem se, že když už mám vybavení, budu ještě sbírat materiál, který umístím na kanál YouTube. Takto vznikl kanál Motocyklem dookoła Polski (Motocykl kolem Polska): https://www.youtube.com/channel/UCNIuJNTPEkMrKyzEqSATF3w

Konec první části